Hana Pešková
Má tichá zahrada (2022-2024)
Soubor černobílých fotografií vznikal od roku 2022 jako autorčin vizuální deník. Na jednotlivých snímcích zaznamenávala přirozený rytmus času a proměny ročních období a vytvořila tak pomyslnou paralelu k lidskému životnímu cyklu. Autorka, ovlivněná tvorbou Josefa Sudka, se v tomto cyklu soustředila především na hru světla, proměnu nálad a pomíjivost jednotlivých okamžiků.
Co Vás přivedlo k fotografování, v jakém období života?
Fotit jsem začala přibližně ve 14 letech, byl to můj způsob komunikace s okolím. Hlavní inspirací pro mne byla tvorba Josefa Sudka, jeho snímky mě okouzlily, a tak začala má vášeň pro fotografování. Byla to doba zcela analogová, takže jsem hodně času trávila i ve tmě v koupelně, kde jsem si vyvolávala kinofilmy a zvětšovala fotky. Po vysoké škole jsem fotit přestala (s výjimkou rodinných fotek), k focení jsem se vrátila cca před 15 lety, kdy jsem díky cestování znovu objevila svou vášeň pro fotku, prošla jsem si několika fotografickými kurzy, expedicemi, vstoupila do fotoklubu FotoKrumlov, nejvíce mě ale ovlivnilo studium na Škole kreativní fotografie v Praze, kterou úspěšně vede Mirek Němeček.
Co Vás k fotografování inspiruje? Odvozujete nyní nebo v minulosti svou tvorbu od uměleckých vzorů?
Můj největší vzor byl od samého začátku Josef Sudek, takže hlavní je pro mne ve fotografii světlo a nezáleží na kategorii fotografie. Ale postupně mě inspirovali i další fotografové, především Josef Koudelka, Ragnar Axelsson, Michael Kenna, Olga Karlovac, Vivien Maier. V poslední době pak hlavně tvorba amerického fotografa Todda Hido.
Jaké téma Vás ve fotografii nejvíce oslovuje?
Nejsem ve své tvorbě nijak úzce vyhraněná, fotím krajinu, dokument, zátiší a pouliční fotografii. Snažím se ukázat svými snímky svět tak, jak jej vnímám já, většinou tedy jde o spíše subjektivní dokument s vyjádřením nálady místa, děje. I když jsem zkoušela i inscenovanou fotografii, neoslovuje mě natolik (s výjimkou zátiší), jako snaha o zachycení prchavých okamžiků reality bez zásahu. Zároveň mě fascinuje čtvercový formát, v hledáčku často vidím scénu rovnou ve formátu 1:1. V krajinářské fotografii, ale i v pouliční fotografii, mě pak např. baví metoda ICM (Intentional Camera Movement), kdy díky ní mohu více zdůraznit náladu krajiny, ulice.
Většina Vašich fotek je černobílých. Dokáže černobílá fotografie lépe vyjádřit zamýšlené vyznění scény?
Jsem stará škola, začínala jsem s černobílou fotografií a i když uznávám, že je svět barevný, vidím v černobílém vidění větší hloubku, podstatu věcí, dějů. Nicméně poslední dobou tvořím i v barvě, která může zase více podtrhnout náladu a prostě mě baví hrát si... Nezáleží tak na tom jestli je výsledný snímek černobílý nebo barevný, hlavní je pro mne ve fotografii světlo a sdílení nálady.
Co budou zachycovat fotografie vybrané do souboru pro olomouckou výstavu? V jakém období vznikaly a podle jakého klíče jste je vybírala?
Jak asi nepřekvapí, jde o soubor inspirovaný tvorbou Josefa Sudka. Soubor "Má tichá zahrada" je o přirozeném pohybu času v různých ročních obdobích, pro mne je to forma deníku. Pomalu totiž přestáváme vnímat roční období, neboť splývají rozdíly mezi nimi a my trávíme čím dál více času uzavřeni v budovách. Já ale ráda pozoruji čas jak proplouvá mou zahradou a mění ji. Jaro je slibné očekávání, plné příprav. Léto pak radostné prožívání a užívání si. Podzim znamená tichou kontemplaci. Zima zklidňuje a zpomaluje vše. Lze v tom vidět podobnost s průběhem života, jen místo jara je to dětství, místo léta dospívání, podzim je dospělost a zima stáří. Soubor vzniká postupně od roku 2022, fotit zahradu jsem stále nepřestala, zkouším i různé fotografické přístupy, včetně fotogramů. Má zahrada je prostě pro mne stálou inspirací, je zde stále a nikdy není stejná, žije a já skrze ní cítím krásu všeho života.